Nekonečný maratón řečnických exhibicí, občas ústících až do osobních výpadů. Hlasování o nedůvěře vládě, kterému předcházely mnohahodinové diskuze, bylo další ukázkou politického marasmu. Odvěký souboj mezi vládní koalicí a opozicí místy přetekl až ve spor uvnitř koalice, kdy ministryně Maláčová se holedbala prosazováním socdemokratických vizí zhmotněných v navyšování podpor, konkrétně příspěvek 370 korun pro lidi v karanténě, tzv. Izolačka. A to i přes odpor spoluvládnoucího ANO. Podle ní měl tento příspěvek velký podíl na zvládnutí třetí covidové vlny… Při vstupu do vlády s ANO se ČSSD údajně obětovala, aby zabránila vládnutí ODS a mocenskému posílení SPD. Ať už to bylo, jak chtělo, leccos to vypovídá o stavu vládní koalice. Je to snaha se vyvinit a postavit se do role obětního beránka v naději, že se voliči ustrnou? V pevném partnerství, které má fungovat v dobrém i ve zlém, se přece nic takového veřejně neprohlašuje, i kdyby to byla tisíckrát pravda. A navíc při debatě předcházející hlasování o důvěře. I přesto, že si o upřímnosti vládního spojenectví není třeba dělat nějaké iluze!
Návrh k hlasování o nedůvěře vlády vzešel od takzvané, respektive samozvané, demokratické opozice. Její zdůvodnění bylo vesměs povrchní a vágní, odvolávající se na nekonečný příběh Čapího hnízda, možné nezvládnutí pandemie a diplomatického selhání při zajištění mezinárodní podpory v kauze Vrbětice. Ačkoliv Trikolóra měla vážné výhrady k načasování hlasování čtyři měsíce před volbami, rozhodla se ho podpořit. Ovšem z úplně jiných důvodů, než proklamovala ‚bruselská‘ pětka, tedy ODS, KDU-ČSL, TOP09, Piráti a Starostové.
Vyvolání takového hlasování velkými opozičními kluby je samozřejmě pokrytecké a než se samotnou nedůvěrou vládě to má víc společného s předvolební kampaní. Zájem Trikolóry nebyl vyvolávat případnou vládní krizi, ale zbavit vládu bez důvěry možnosti dále svévolně konat proti zájmům občanů i České republiky, jako celku.
I další důvody, proč se Trikolóra rozhodla vládu nepodpořit, byly diametrálně odlišné od toho, co proklamovala ‚demoopozice‘. Ta se totiž podporou opatření, včetně souhlasu s prodlužováním nouzového stavu, či odhlasováním Pandemického zákona, na covidových tanečcích sama podílela. Stejně tak ve Vrbětické kauze stálo naše hnutí na opačném břehu, kdy prosazovalo nejdříve řádné prošetření sporných informací a následně pak přijímání odpovídajících opatření. Naopak ‚bruselská pětka‘ hned začala s velikášskými prohlášeními o státním terorismu, na která ti, jimž se chtěli zřejmě zavděčit, nakonec jaksi neslyšeli. Takže i oni sami nesou vinu za to, co vyčítají vládě. Nejen s Vrběticemi nebo covidem. Minimálně se také podílejí na prosazování demokracie vlastního typu, kdy mají být nepohodlní umlčováni a těm se správným názorem (a očkováním) umožněno takřka vše…!
Podporou hlasování o nedůvěře vládě tedy Trikolóra nepřistoupila na argumentaci demobloku a nesplynula s jeho proklamacemi a ideologií. Spíš šlo o vyjádření postoje k fungování kabinetu, přičemž naše kritika stojí na úplně jiných aspektech.