O jedné ze dvou stejných krabiček sirek vám někdo řekne, že je americká. Kterou si vyberete?
Pokud je vám úvod povědomý, nemýlíte se. Parafráze scény z legendárních Pelíšků, kdy Miroslav Donutil se takto ptá svých ideových odpůrcům Jiřího Kodeta a Bolka Polívky, měl ve filmu jednoznačnou odpověď – samozřejmě tu americkou.
Nelze se ubránit dojmu, že podobnou otázku před nás staví současná vláda, respektive premiér Fiala, mimo jiné i svým nedávným dramatickým projevem k národu. Těžší už je říct, ke kterému, protože ten náš – český, moravský a slezský mu zřejmě na srdci až tak neleží.
V imaginárních krabičkách před nás nestaví zápalky, ale plyn a ropu. V naivní představě, že pokud ukáže na jednu z nich, samozřejmě lid slepě poslechne a chytne po ní. Jenomže ta ‚americká‘, potažmo třeba i německá, má v sobě úplně stejný ruský plyn a ropu, jako ta druhá, která si na nic nehraje. Pouze je několikanásobně levnější. Ale přece nebudeme držgrešle a pro korunu (stokorunu, tisícikorunu) si nenecháme vrtat koleno…!
Bohužel i tak vyzněl onen televizní projev, odborníky rozcupovaný na kousky, naopak pětikoaličními příznivci, odmítajícími jakoukoliv možnost vládního pochybení, vítaný potleskem ve stoje. Ale jaká je skutečnost? Právě ta dvoukrabičková!
Buďto premiér vědomě mlžil nebo naprosto není v obraze. Ani jedna ze zmiňovaných okolností není polehčující. A to ještě pomineme třetí, že jde o dobře promyšlený řízený proces likvidace národní suverenity. Že bez zdrojů z Ruska není v tuto chvíli reálné se obejít, je zřejmé. Přesto je nám podstrkována ona ‚druhá krabička‘, která se sice tváří správňácky, ale dává nám to samé zboží, pouze prostřednictví překupníků. Koupi vlastních zásobníků na plyn, která se nabízela, vláda mlčky obešla a raději si pronajala v Nizozemí zásobníky jiné. Ty jsou ovšem na CNG, nikoliv na zkapalněný plyn (LNG), což je poměrně zásadní rozdíl. Stávající zásobníky, které má vláda k dispozici, jako státní rezervu, se údajně úspěšně plní. Ovšem jejich kapacita pokryje sotva potřebu domácností. Ale ta je jen zlomkem skutečné celorepublikové spotřeby nutné pro chod průmyslu. A k tomu všemu se takto ‚zásobujeme‘ plynem ještě dražším, než je současná cena. Za kolik se bude prodávat, až se začne pouštět do sítě? Nemluvě o tom, že stejné dvě krabičky sirek představuje také hrdé oznámení o dostavbě Dukovan s vyloučením Ruska a Číny. Co ale chtíc nechtíc udělá Westinghouse, případně kdokoliv jiný, komu kšeft spadne do klína? Samozřejmě nakoupí technologii z Ruska, neboť na již fungující původní systém nic jiného vlastně ani namontovat nejde. Akorát nás to znovu vyjde jenom dráž.
A opět – krabičkově – vyznívá i nejposlednější nápad zpoza Velké louže. Že by se měla zastropovat cena ruské ropy. Údajně aby Rusko nebohatlo a nemohlo financovat svoje válčení na Ukrajině. Jaký ovšem očekávat v tom případě výsledek? Variant je několik. Buď nebude ochotno za zastropované ceny ropu prodávat, tím pádem bude chybět na trhu, neboť ostatní velcí producenti nejsou příliš ochotni zvyšovat těžbu. Anebo, což je pravděpodobnější, pokoutně někdo z Ruska ropu nakoupí stejně a s patřičnou marží rozprodá. To samozřejmě pohonné hmoty nezlevní, ale správná krabička sirek může být s klidem duše označena. Navíc to zavání tím, že některý z příštích nápadů může být znárodnění ruských nerostných zdrojů ve prospěch správné ideologie. Že je to nesmysl? Nebylo by divu, kdyby nad něčím takovým už někdo urputně dumal a vymýšlel cestičky, jak to udělat!
V souvislosti s premiérovým provoláním k národu se vrátil na světlo světa starý vtip o dvou obálkách, které nastupujícímu premiérovi předává jeho předchůdce. Sice má svůj původ v Anglii, ale na současnou situaci Petra Fialy sedí dokonale. A jak zlí jazykové tvrdí, svým projevem předseda vlády přiznal, že tu první už otevřel. Můžeme tedy jen doufat, že na tu druhou dojde brzy. Jinak je naše budoucnost opravdu nejistá.
