Zaklínadlo ‚právního státu‘ se podobá Kladivu na čarodějnice

Je asi jen málo těch, kteří by alespoň z filmové podoby neznali román Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice. Před Bobligem z Edelstadtu si nemohl být při čarodějnických procesech v 17. století na Šumpersku nikdo ničím jistý. Pod rouškou boje s temnými silami stačilo pouze ukázat prstem a dotyčné, či dotyčnému, případně i celým rodinám, nebylo pomoci. A přitom hlavním cílem bylo přimění všech ostatních k poslušnosti a konfiskace majetku, z něhož měl materiální prospěch především samotný Boblig a jeho věrní…

Že to něco připomíná? Ano. I v bruselském tažení za ‚právní stát‘ v jistém ohledu Kladivo na čarodějnice lze rozpoznat. Chiméra pošlapávání práv v kverulantských státech EU je záminkou pro vynucení si poslušnosti bruselskému establishmentu. Mimo jiné také materiální formou, kdy porušení pravidel je důvodem k odmítnutí vyplácení prostředků ze společné evropské kasy. Přitom ale není takový stát zbaven povinnosti svými desátky do bruselského eráru přispívat. Zbyde tedy tím pádem víc na země poslušné, za každé situace loajální? Krácené na přísunu peněz ale nebudou neziskovky na území neposlušné země působící. Třídnímu boji přece nelze házet klacky pod nohy!   

Samozřejmě je primárně řeč o Polsku a Maďarsku, které rozhodně z jakékoliv servility vůči Evropské komisi i politickému vedení EU podezřívat nelze. Jejich ‚provinění‘ je především v tom, že chtějí dělat věci po svém, že odmítají jakékoliv vměšování se kohokoliv do svých vnitřních záležitostí. Z původní V4, jejíž aktivita se přenesla i do společných postupů v rámci EU, už nejspíš nadobro vypadlo Slovensko, liknavost České republiky, zosobněné premiérem Babišem, který zpravidla něco říká doma a pak úplně v jiných intencích vystupuje při jednáních v Bruselu, také na údernosti nepřidá.

Není ani asi úplně náhodou, že tažením za ‚právní stát‘ byla v Evropské komisi pověřena naše zástupkyně Věra Jourová. Ta se navíc za své poslání pere se vší důsledností. Je to ale zároveň i další pořádná dávka písku vysypaná do už tak skřípajícího soukolí V4. Jak má premiér zároveň obhajovat svoji nominantku na evropskou komisařku, a přitom se zpříma podívat do očí představitelům Polska a Maďarska? I v tomto je možná stranická košile bližší než společný kabát. 

Jak dlouho budeme ještě svědky honu na čarodějnice a jak dlouho potrvá, než se štvanou zvěří staneme sami? Staré členské státy znovu začínají volat po dvojrychlostní Evropě a odstřižení potížistů od elit. Co ještě stojí v cestě, abychom i my byli pro výstrahu pozřeni evropským ohněm spravedlnosti? Nějaký novodobý Boblig z Edelstadtu se už možná chystá klepat na dveře!