Ano, je to totalita. Akorát lidé si nechtějí připustit, že by opět měli něco takového zažívat!

Ale abychom si jenom nezahrávali se slovíčky. Podle významového slovníku je totalita ‚typ diktátorsky vedeného státu prosazující úplné ovládnutí všech oblastí společenského života prostřednictvím byrokratického aparátu a policejní moci, vedoucí k deformování individua až k jeho úplnému podrobení, popř. umlčení, např. doba komunistického režimu sovětského typu‘. Pro změnu ve Wikipedii je definována jako ‚politický systém vládnoucí neomezenou a nekontrolovanou mocí‘.

Samozřejmě. Především v politice jsou užívána velká gesta, či velká slova, aby byl dán myšlence správný důraz. A tak by někomu zmínka o totalitě zdát jako něco obrazného. Pokud si ale probereme shora uvedenou definici slovo od slova, dalo by se říct, že ve vztahu k současnosti nechybí věru nic!

Aktuální ‚třídní boj‘ se nezastavuje před ničím. Představitelé těch správných myšlenek si už nelámou hlavu s nějakou kašírkou. Natož pak alespoň se zdánlivým dodržováním zákonů, Ústavy, či ještě nedávno nedotknutelných práv. Cítí se nepostižitelní a ke všemu oprávnění. Tak chutná moc! Z jakého titulu pak chtějí vymáhat dodržování vydávaných nařízení, jež jsou jednak v rozporu s právním řádem a jednak nemají oporu v podstatě toho, co by jimi mělo být dosaženo? Kdyby tomu tak bylo, za jistých okolností by se to dalo přijmout.

Ministryně financí ‚na odchodu‘ Alena Schillerová chce neočkovaným znepříjemňovat život. Je snad úkolem státu, neřku-li člena vlády, znepříjemňovat části obyvatelstva život? Oproti tomu hlavní hygienička Pavla Svrčinová pokládá za potřebné ‚vyděsit‘ ještě zbytek dětí, který dosud tlaku odolává. Znamená to, že její úřad má děsit děti? Má být podle jakéhosi dokladu také určováno, komu bude nebo nebude poskytnuta zdravotnická péče. Je třeba pokračovat?

Část definice zmiňovaná v úvodu ‚deformování individua až k jeho úplnému podrobení‘ je naplňována měrou vrchovatou. 

Příliš diskutovat nelze ani o její první části: ‚typ diktátorsky vedeného státu prosazující úplné ovládnutí všech oblastí společenského života prostřednictvím byrokratického aparátu a policejní moci.‘ Ovládání oblastí společenského života je zřejmé. Určování, kdo kam smí a kdo nesmí, ačkoliv to nemá žádný logický význam pro zastavení šíření viru. Kdo má na co nárok a kdo se naopak má čemu podrobit, i když jde pouze o rádoby ‚výchovnou metodu‘, jak přivést lajdáky k poslušnosti. Čeho se ještě dočkáme? Kam až to může zajít? Nota bene – kdo tedy vlastně ponese reálnou odpovědnost za další šíření epidemie, když je jedné části umožněno virus bez omezení roznášet a ostatním, kteří se mají opakovaně prokazovat neposkvrněností svého zdravotního stavu zapovězeno téměř vše? 

Známkou totality je také umlčování, respektive potírání, názoru odlišného od oficiální linie. Neděje se snad i toto? V médiích vesměs dostávají slovo jen ‚prověření‘, jsou blokována a mazána vyjádření na sociálních sítích, s ‚dekadentními zhýralci‘ je ukončována redakční spolupráce. Ano, jdeme do totality, akorát lidé si to nechtějí připustit. Dnes dělíme národ na očkované a neočkované, v budoucnu, nedej Bůh, by mohli i očkovaní pocítit tlak státní moci, která za poskytnutá privilegia bude třeba něco poptávat. Jak to kdysi také už bylo! Je skutečně třeba nazývat věci pravými jmény. A pak ať si každý sám v sobě také odpoví, jestli je to opravdu to, co chce…!