Budeme uzákoňovat pocity? Ze zdůvodnění novelizace Pandemického zákona ministrem Válkem to tak vypadá!
Pandemický zákon, respektive jeho nová podoba, je v poslední době velkým tématem, neřkuli jedním z nejhlavnějších. Na jedné straně jeho obhajoba vládnoucími stranami, na straně druhé výhrady jak opozice, tak i právníků. Mluví se o nutnosti být připraveni na případné budoucí hrozby, stejně jako o zákoně, který si nic nezadá s totalitními choutkami předkladatelů. Před jeho aplikací, či spíše lépe řečeno zneužitím, varují odborníci, mrazení v zádech z toho mají i ostatní, kteří touhu po neomezené moci ještě pamatují.
Paradoxně se v jeden den sešlo projednávání tohoto kontroverzního zákona s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, jenž zrušil vládní opatření zapovídající prakticky jakýkoliv společenský život a volnočasové aktivity všem neočkovaným. Pomine-li, že podobný zrušujících usnesení už různé soudy za poslední dva roky vydaly desítky, ministr Válek to naopak vzal jako trumf do svých rukou. S odvoláním na zdůvodnění rozsudku, že mimo jiné zrušené vládní opatření nemá nedostatečnou oporu v platném Pandemickém zákoně, a tudíž nemůže být vymáháno. Na to konto ministr zdravotnictví ve Sněmovně argumentoval, že tento rozsudek musí být pádným důvodem problematickou novelizaci přijmout. Zjednodušeně řečeno – aby vládě už nikdo do ničeho nekecal a nenapadal její budoucí kroky. Podložil to svým přesvědčením, že konkrétně toto opatření ZAMEZILO většímu šíření epidemie od poloviny listopadu loňského roku, kdy bylo přijato. Tím pádem, v přeneseném slova smyslu, jeho pocity by bylo dobré uzákonit…
Žádná tvrdá data, žádné relevantní informace. Pouze POCIT. Nicméně i bez statistik se dá jeho přesvědčení přinejmenším zpochybnit. I když už v té době se začínaly z odborných kruhů, i těch proočkovacích, ozývat hlasy, že pro udržení epidemie na uzdě by bylo dobré testovat i očkované, bylo to odmítáno ne ze zdravotnického ohledu s důrazem na účinnost vakcín, ale pro to, že by očkovaní ztratily výhody plynoucí ze slibované pozitivní diskriminace. Následně, přinejmenším pak od poloviny ledna, kdy se ve firmách začali testovat úplně všichni, se ukázalo, že pozitivita se nevyhýbá NIKOMU. Co víc, i očkovaní během krátké doby, i v řádu dní, mohou být opakovaně pozitivní. A nejen pozitivní, nýbrž také s nepříjemnými příznaky onemocnění. Čímž argument ministra Válka bere za své.
Přesto byla novelizace přijata a po projednání v Senátu prezident Zeman připustil, že ji i podepíše. Přitom před rokem, kdy se o Pandemickém zákoně začalo mluvit, byla současná koalice ještě v opozici. Po jeho schválení předseda lidovců, dnes též ministr práce a sociálních věcí Marián Jurečka jihl nad tím, jak se následným přijetím zákona podařilo zajistit kontrolu na kroky vlády. Což už samozřejmě v té době nebyla úplná pravda a dost možná to on sám i dobře věděl. Dnes se ovšem potvrzuje, že tehdejší opozice už tak trochu počítala s budoucím vládnutím, a i tímto zákonem si chystala pevnou půdu pod nohama. Současná novelizace totiž už víceméně odjímá jakoukoliv kontrolu a neadekvátní pravomoci vkládá do rukou konkrétním ministrům. Řečeno zjednodušeně. Poslanci se hlasováním vzdali možnosti ovlivňovat chod věcí, možná se ale také trochu alibisticky zbavili odpovědnosti. Proč? Na to si musí odpovědět každý sám. Ale třeba i proto, že je chvíli po volbách, noví zákonodárci mají naivní představu, že je potřeba táhnout za jeden provaz nebo nemají kuráž se vzepřít. A staré poslanecké páky dobře ví, která bije…
Novelizace Pandemického zákona ovšem minimálně hrubě zasahuje do ústavní dělby moci. To zpochybnit nelze!
