Je potřeba si pohnout, než se zjistí, co je očkovací vakcína zač?
Těžko říct, jak to bylo v době, kdy se začínalo s očkováním, které je dnes pokládáno za úplně běžné. Bez některých vás nepustí ani z porodnice, jiná plní kolonky očkovacích průkazů během dalších let. Víceméně je už každý bere, jako samozřejmost. I když i dnes se objevují případy, kdy vakcíny negativně změní život navždy!
O to podivnější je snaha za každou cenu co nejrychleji plošně očkovat proti COVID-19. Samozřejmě, pro někoho je to spása, neboť zkušenosti z okolí, v kombinaci s mediální masáží a naháněním hrůzy, nenabízí jinou alternativu. Pro jinou část společnosti je to velký zdvižený prst: Jak je možné, že zatím nebyl objeven lék na koronavirus, který by dal dostatek prostoru pro vývoj ověřené a spolehlivé očkovací látky, ale farmaceutické firmy už žádají o předčasné schvalování svých preparátů k plošnému očkování? A to je přijímáno se všemi riziky, dokonce i před tím, než na jejich použití dá ‚kulaté razítko‘ odpovědný úřad pro kontrolu léčiv.
Odpovědí se nabízí hned několik. Staré strategické pravidlo praví – při vývoji viru se souběžně vyvíjí i protilátka. Znamená to tedy, že s COVIC-19 se už počítalo a aktuálně nabízené očkovací látky nejsou zas tak úplně čerstvě prohnané zkumavkami? Mají tedy za sebou dlouhodobější vývoj a jejich vývojáři je mohou s klidným svědomím předat do užívání? Ač se to zdá poněkud konspirační teorie, byla by to ta lepší varianta. Nabízí se ovšem i možnost, že příležitost dělá zloděje. Tedy ne doslovně, ale ‚díra na trhu‘ v podobě neexistující účinné vakcíny vyprovokovala zájem investorů se podílet na vývoji očkovací látky. Pověstná černá ruka trhu pak zařídila vše ostatní. Ve hře by byla i ‚tichá dohoda‘ všech zúčastněných. Kdy dodavatelsko-odběratelské vztahy jsou už předem dány, jenom je splnit. Tedy vytvořit produkt, který by následně odběratel zobchodoval. Podle některých aspektů nemusí být ani tento plán vyloučen. Dovést společnost do stavu, kdy už stát není v pozici podomního obchodníka, který se snaží očkování vnutit, ale veřejnost, alespoň její část, po ní volá.
Existují i další možná vysvětlení. Je už na každém, kam popustí uzdu svojí fantazie. Faktem ale zůstává, že s plošným očkováním je neobvykle naspěch. I když nejsou splněna základní pravidla pro použití nové očkovací látky (vývoj nové látky ve všech krocích trvá několik roků). Velká Británie, nechť je tomu zářným, či spíš nezářným, příkladem. Tam sice, (zatím) bez sankcí za odmítnutí plošného očkování, ale očkovací mašinérii už rozběhli. U nás i třeba na Slovensku nemá být očkování povinné, ale už samotný fakt, že má být souběžně vytvářen fond pro finanční odškodnění vedlejších účinků, aby byli lidé k očkování motivováni, je trochu podivné. Nejsou známy dlouhodobé následky COVID-19. Není tedy úplně jasné, proti čemu by měla očkovací látka efektivně směrovat. Je tedy nějaké (pokud vůbec jaké) finanční vyrovnání adekvátní?
A ještě jedna věc. Smluvní dojednání vakcíny si vzala za své EU. To je další kámen úrazu. Za ideálního stavu by to mohlo být kvitováno s povděkem, že se už o nic nemusíme starat. ALE! Proč to tak má být? Snad aby si každý stát nehledal svoji cestičku, nedej Bůh, aby začal vyvíjet svoji látku? I když cena jedné injekce se zdá za hubičku. Mluví se o 50 korunách. V přepočtu na téměř půl miliardy obyvatel EU je to ovšem už pěkný ranec. Bez ohledu na, že se údajně má jednat až o 7 dodavatelů. Tolik je jich ale schopno spolehlivě vyvinout v krátkém čase látku na nový (?) virus, když jiné nemoci se nedaří ‚dohonit‘ už celé generace?
Kolik se za to zaplatí je jedna věc, jiné pak je, co to bude stát členské země EU a jejich obyvatele reálně. Ne vše se nedá přepočítávat na peníze! Ovšem na to se přece ve slušné společnosti nikdo neptá…!
