Korespondenční volba? Stéblo pro tonoucí, hrozba pro demokracii!

Korespondenční volba samozřejmě není žádné novum. Stala se ale fenoménem posledních prezidentských voleb v USA. A to měrou vrchovatou. Zda mohly být podobným způsobem ovlivněny také některé předchozí volby, třeba i u nás, asi s odstupem času nemá smysl řešit.

Ukazuje se, že korespondenční volba má svoje úskalí, kterých se dá využít i zneužít. Za Velkou louží se stále ještě přepočítávají hlasy z poštovních obálek. Je tedy předčasné dělat závěry, zda se skutečně stanou rozhodujícím faktorem ve výsledku tamních voleb. Stejně nám nepřísluší mluvit do toho, co by měli dělat Američani lépe nebo jinak. Spíš si můžeme vzít velké ponaučení.

I u nás se čím dál víc ozývají zastánci hlasování na dálku. A pohříchu především ústy vicepremiéra Jana Hamáčka, který možná, co by předseda ČSSD, v tom vidí možnost záchrany. Neboť, jak známo, sociální demokraté byli vyobcováni v posledních volbách z krajských zastupitelstev a stejný osud je nejspíš čeká i ve volbách parlamentních.

Pokud se dá nějakým způsobem obhajovat korespondenční hlasování v USA, je potřeba říct, že v porovnání s námi je to země s mnohonásobně větší rozlohou a také nesrovnatelně většími vzdálenostmi v osídlení. Jet tedy s přenosnou urnou někam do odlehlých míst může znamenat výlet na celý den. I déle!

Takové ‚cestování v čase‘ samozřejmě u nás nehrozí, naopak dostupnost volebních místností nijak nezavdává důvod ve větší míře poštovní hlasování preferovat. Korespondenční volba by tedy mohla mít opodstatnění pro voliče ze zahraničí. A zde je další kámen úrazu. Jednak se tím už pohybujeme na tenkém ledě možných podezření a manipulací, jednak také voliči trvale žijící v zahraničí NEMAJÍ za svoji volbu žádnou zodpovědnost. To znamená, že NENESOU dopady své volby na vlastní kůži v každodenním životě. Jsou vedeni zkresleným obrazem naší společnosti, o které jinak nemají ani páru, a pouhou iluzí, že co je dobré pro ně u nich doma, musíme být zákonitě za to vděčni i my. Je to stejné, jako kdyby měl ve svém rodišti navždy každý možnost rozhodovat, kdo tam bude starostou, i když trvale žije na druhém konci republiky a co se děje jinde se ho vůbec netýká.

Samozřejmě možnost volit by měli všichni, kteří jsou občany České republiky a mají zde také své trvalé bydliště. I když jsou aktuálně mimo. Nicméně i pár korespondenčních hlasů od voličů, jež kromě rodových kořenů svých předků nemají s naší republikou nic společného, může být rozhodující setinou procenta, která otevře té ‚správné‘ straně dveře do parlamentu a třeba také do vlády. Pokud se stane i se svým minimálním ziskem mandátů rozhodující při skládání koalice…

V porovnání s USA stačí v našich podmínkách takových hlasů v řádu stovek, možná ani ne mnoha. A v tom může být korespondenční volba u nás opravdu nebezpečná!