Není nad dobré nápady. Mělo by snad řízení epidemie u nás převzít Německo?

Vždy to tak začíná. Malé naťuknutí, nad kterým sice většina lidí mávne rukou, jako nad hrozným nesmyslem. Už se jim to ale dostane do hlavy. Když se pak začne na myšlence ‚pracovat‘, najednou to odněkud vytane, že už jsme o tom někde slyšeli. A to je pevný fundament, na němž se dá stavět!

Petr Ludwig, který o sobě píše, že až na vzácnou výjimku se vyplnily jeho předpovědi ohledně vývoje COVID-19, přišel se spásnou myšlenkou: předat řízení epidemie u nás Německu. No teda…! 

Nedělejme si iluze o tom, že krizový plán je u nás zvládán levou zadní. To snad ani nestojí za polemiku. Nicméně předávat poměrně silné pravomoci, které jsou k řízení epidemie zapotřebí, jinému státu? Nebo případně Německu za poskytnutí kýženého plánu ZAPLATIT? Není to ale jediný nápad, se kterým se autor prezentuje. Pokud bychom tedy (logicky) se nechtěli vzdát zaběhnutého klišé, že na svém území by měla vládnout z demokratických voleb vzešlá vláda (ať už jakkoliv úspěšná, či neúspěšná), nabízí další možnosti: předat metodiku do rukou komerčních firem. Logistiku očkování dát vymyslet expertům z ALZA, registrační systém pro změnu zadat portálu RESERVIO. Samozřejmě, z jedné strany to má logiku, neboť pro zmíněné firmy je to denní chlebíček. Nicméně jsme znovu tam, kde jsme byli. Jde o práci s velmi citlivými daty. To by si měl prioritně pohlídat samotný stát a nést za to náležitou odpovědnost. Už nyní se nachází v systému trhliny, neboť není úplně jisté, jakou cestou získaná data putují.

Vraťme se ale k myšlence předání ‚epidemiologické vlády‘ Německu. Skončilo by to jenom tím? Bezpochyby by vzešly další související nezbytné potřeby řízení v jiných oblastech, které by z aplikovaného epidemiologického plánu přirozeně vzešly. Následné kroky si lze jenom domýšlet a raději neříkat nahlas. I když to moc nepomůže!

Na první pohled prapodivná myšlenka, která se plíživě dostane pod kůži, až nebude nikomu divné, že tady je. Má to být další plán? Je to jenom plácnutí do vody? Není potřeba to brát vážně? Za nesmysl byla považována korespondenční volba, nepodmíněná mzda, či ještě dřív přerozdělovací kvóty, které byly podle některých svého času již ‚mrtvé‘. DOBRÝCH myšlenek se ale jenom tak nevzdává a jako bumerang se k nám časem vrací pod jinou maskou, ale se stejným obsahem. Může to znít paranoidně. Pokud ‚neklapne‘ plán řízení epidemie z Německa, co bude tím dalším?