Žádná prohra, jen jedno drobné nevítězství!

Je to otázka pohledu s příměrem o sklenici, která je pro někoho na půl prázdná, ale pro jiného v ní ještě půlka zbývá. Asi se mezi námi nenajde nikdo, koho by výsledek krajských voleb nezabolel. Minimálně mezi těmi, kteří kampani obětovali spoustu času a úsilí. Ale kdo ví, možná už za rok, po parlamentních volbách, budeme na tuto ‚černou sobotu‘ vzpomínat s úsměvem a potřebným zadostiučiněním.

Je konkrétně 4,3 procenta v Olomouckém kraji skutečné vyjádření podpory Trikolóře? Byla očekávání přehnaná nebo se jenom něco nepovedlo? Otázek spousta. Můžeme mluvit o nesmyslném očerňování a označování za extrémisty, nácky, populisty, či co ještě. Můžeme se na čísla dívat podezíravě, zda opravdu odpovídají skutečnosti. Ale při tom také je potřeba popřemýšlet, co je příště nutné udělat jinak a pochopitelně lépe. Je prostě fakt, že naše 4,3 procenta nám dalo nesrovnatelně víc práce, než volební zisky jiných stran, které rozvěsily akorát pár plakátů a pak už jenom čekaly, jak se to při sčítání začne sypat. Je ovšem také jasné, že od jiných bychom přece jenom mohli do příštích voleb také něco obkoukat a přiučit se. Tím samozřejmě není myšlena zmiňovaná naprostá pasivita.

Jestli to byla prohra nebo naopak malý krůček k příštím výhrám ukáže čas. Nepřekročení pětiprocentní hranice je bezesporu zklamáním. Pro ty, kteří netrpí záští, to ale může být výzva, neboť se všechno začalo před rokem budovat od nuly a teď jsme v kraji oslovili přes 8 tisíc voličů. Takovou volební podporu zpravidla nemají ani zvolení senátoři. Třeba to naopak jiné přesvědčí, že bojovat za normální svět není zas tak marné. Není potřeba se hned obávat, že se k nám všichni otočí zády. 

Krajské volby byly prostě stupínek, jenž se nedal přeskočit ani obejít. Když by se nešlo do krajských voleb, čekala by nás podobná srážka s realitou za rok při parlamentních, kde by to bylo bolestivé mnohem víc. Buďme tedy spíš rádi za tento šťouchanec. Mnohé jsme se naučili, vše, co se dělalo tak nějak překotně na koleně, už do budoucna může dostat svůj řád, zjistili jsme, kdo co umí, na koho se spolehnout, s čím u koho počítat. Věci se nedají vhodit za hlavu a ani by to nebylo úplně dobré, protože bychom nebyli následně odměněni náležitým ponaučením, které je k nezaplacení.

Je první den po volbách, nastává tedy nejvyšší čas nastartovat kampaň pro ty další. Nejdřív se ale patří poděkovat všem, kteří tomu obětovali opravdu hodně a nevzdali to. A doufejme, že ani NEVZDAJÍ. První vyhrání z kapsy vyhání. Podle tohoto starého pořekadla je tedy všechno, jak má být, a to lepší před námi. Akorát to chvilku potrvá, ale dočkáme se!