Normální svět je prostě ten NORMÁLNÍ

Je to otázka! Definice NORMÁLNA se liší člověk od člověka. Pro každého to znamená něco jiného a každý má jiná očekávání. Co znamená NORMÁLNÍ SVĚT, který chce Trikolóra bránit je také otázka, která byla často kladena při kontaktní kampani a donekonečna se opakuje i mimo ni. Až to trochu vypadá, že při stanovení programových pilířů hnutí si jejich tvůrci trochu naběhli.

Co tedy znamená BRÁNIT NORMÁLNÍ SVĚT? Odpověď je možná jednodušší, než si myslí ti, kteří ji záměrně kladou s odhodláním tázaného zatlačit do kouta. Normální je to, co je už generacemi osvědčené, funkční, prověřené a nemá to smysl měnit. Možná lehce vzdálený příměr, ale tak to prostě nějak je: Kolo, nikoliv jako geometrický tvar (kruh), bylo objeveno už někdy před 7 000 roky. Dodnes v tomto smyslu nedokázal vymyslet nikdo nic dokonalejšího a není ani důvodu ho nějak vylepšovat nebo nahrazovat. A tak je to i s normálním světem, respektive s jeho jednotlivostmi, z něhož se skládá.

Odpradávna lidé žili ve společenstvích, kterým se sice ještě tenkrát neříkala rodina, ale byly založeny na prvotním partnerství a následnou spřízněností širšího okruhu lidí, kteří se vzájemně podporovali a pomáhali. Vždy bylo všem také jasné, že pokud se nepřičiní, zemřou hlady, a když si neochrání svoje teritorium, budou pohlceni jiným kmenem, který si je bude snažit podrobit. Změnilo se na tom něco dodnes? Na myšlence jako takové ne, na tom, jak se věci postupně mění, určitě ano. Toho si asi všiml každý.

Nejde vůbec o to vracet společnost k prvobytné pospolitosti. To nepochybně v Trikolóře nikdo ani nechce. Naopak není dobré ani něco funkčního vyvracet z kořenů a snažit se nastolit nové, co nemá žádnou podstatu. Stále platí, že ne všechno nové musí být zákonitě i dobré a ne všichni noví jsou lepší! 

Pakliže se má něco měnit, musí to jít vývojovou cestou, nikoliv násilným zlomem. Ne strašením lidí, příkladně nyní, když ministr vnitra vyhrožuje mrazáky na mrtvé po ulicích, či snahou rozložit společnost tím, že se poštvou lidé sami proti sobě. Nejde to ani snahou menšiny si prosadit svůj názor na úkor ostatních. Není záměrem někomu upírat práva, ale nemohou se ani věci překrucovat a stavět na hlavu.

Nelze se ubránit myšlence, že někde v zákulisí je snaha rozložit stávající společnost do takové míry, aby při dalším skutečně fatálním úderu už nebyla schopna se na něčem shodnout a postavit se na odpor. A proto chceme bránit normální svět, svět prověřený mnoha generacemi, svět v dobrém slova smyslu očekávatelný, na jehož jistotách mohou stavět i ti, KTEŘÍ PŘIJDOU PO NÁS! Nemuset mít strach o své děti a děti našich dětí. Jenomže realitou je, že dál už svět nebude takový, jak jsme ho znali. Proto BRAŇME TO, CO SE JEŠTĚ ZACHRÁNIT DÁ!