Kvůli zdraví obětujme zdraví. A pak budeme všichni zdraví?
S patřičnou dávkou sarkasmu by se dalo říct, že vláda svými stále nesmyslnějšími opatřeními dělá vše pro to, aby se konečně lidé vzbouřili a sejmuli z ní břímě odpovědnosti. Mohla by pak říct, že měla dobrou vůli dotáhnout vše do zdárného konce, ovšem veřejnost to chtěla jinak a tím si to sama pokazila. Jenomže při každém dalším nelogickém kroku si lidé trochu zanadávají, nasadí pátou roušku přes třetí respirátor a život jde dál…
Je ale úplně cynické, že vládní rozhodnutí už popírají prakticky cokoliv. Včetně samotného faktu, v jehož jménu své kroky řídí. Jde přece o zdraví všech! Opravdu? Pokud by šlo skutečně o zdraví, bylo by možné vyhlásit například povinné nošení respirátorů nebo DVOU chirurgických roušek na sobě? Vždyť samotní výrobci roušek varují vládu před nebezpečností takového nařízení a předepsané respirátory FFP2 nejsou vůbec k ochraně proti virům určeny. Navíc jejich dlouhodobé nošení může naopak samo způsobit zdravotní potíže. Takže ve jménu zdraví budeme obětovat zdraví všech, včetně dětí? Může snad někdo myslet vážně, že teprve pak budeme všichni zdraví?
Výjimku z tohoto nařízení mají mimo jiné samotní ústavní činitelé. Může někdo namítnout, že stejné výjimky byly i v předchozích výnosech ohledně ochrany úst a nosu. Jenomže při dlouhodobém nošení respirátorů jde už takzvaně do tuhého. Nepřetržitě by měl respirátor mít člověk na tváři nanejvýš 75 minut, v následné půlhodinové pauze má mít možnost se vydýchat. Jsou ovšem profese, které nejsou součástí výjimky, přesto nemají možnost si naplánovat pravidelnou a nezbytně dlouhou pauzu. A jak známo, dlouhodobější nedostatek kyslíku omezuje funkci mozku, což může mít za následek nesprávné rozhodování s ohrožením životů lidí. Například v řízení dopravy. Je toto adekvátní a opodstatněné?
Trochu to vypadá, jako naplňování onoho známého – když to nejde silou, půjde to ještě větší silou. Jako když by se zápal plic začal léčit léky na průjem. A když to nezabere, zvýšíme dávku. Časem sice budeme mít všichni zácpu, ale mezi tím si to zápal plic sám rozmyslí a zabalí to. Kam až chce vláda ve svých opatřeních zajít? A s ní i některé opoziční strany, neustále koketující s myšlenkou podpory nouzových stavů a schválením nesmyslného pandemického zákona? Za onoho času nastupující ministr zdravotnictví Roman Prymula si, alespoň verbálně, předsevzal, že nemá smysl na sebe kupit všechna možná opatření bez toho, aby byl dán dostatečný odstup, než se zjistí, zda to, či ono nařízení funguje. Ač sám hlásal, přesto nekonal a ani vláda tak nekoná dosud.
Vršení opatření, jež ani po roce nemají valného efektu, je pro vládní koalici stále jediná cesta, jak situaci řešit. V pátek vyslala Sněmovna, za podpory Demobloku, s připomínkami Senátu, pandemický zákon do života, naopak odmítla vládní žádost o prodloužení nouzového stavu. Kabinet se ale zachoval velmi flexibilně a nový nouzový stav si vyhlásil sám o své vůli. Zda to nebude předmětem nových ústavních žalob, se nejspíš ukáže záhy. Vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček, zároveň také odborník na nákupy testů pro školáky, se svým hvězdným týmem ČSSD vyzval, abychom obětovali ještě březen a pak COVID rozhodně porazíme. Když se to nepodařilo dofčil…?
