Nezbytná opatření nebo cesta k nevratným změnám?

Premiér Babiš už nového ministra zdravotnictví ani neomlouvá, ani se nesnaží usměrnit. Je to na pováženou, neboť dosud chtěl mít předseda vlády všechno pod kontrolou. Nicméně nyní se zdá, že korekci výstupů z ministerstva už definitivně vzdal. Přistoupil na manévry Romana Prymuly nebo mu nic jiného nezbývá?

Z opatření, která se postupně zavádí, až mrazí. Ještě před časem jsme něco takového brali, jako absurdno. Jenomže dnes? Opatření už zasahují přímo do rodin. Budeme na sebe vzájemně žalovat? Děti na rodiče, manželé jeden na druhého? Získá někdo neomezenou moc kdykoliv přijít k nám domů a zkontrolovat, zda plníte pandemické Desatero? A když ne, co bude dál? Seberou rodičům děti, ti, kteří se nepodvolí, budou izolováni, lidi někdo rozdělí do kategorií podle toho, jak se postaví k nařízením ministra zdravotnictví?

Strašení, podporované médii, navíc znovu podpořené volebním výsledkem, kdy v rámci republiky znovu nedostižné ANO dostává jakýsi bianco šek. Máte naši důvěru udělat cokoliv, předem jsme svolní. K tomu výsledky bruselské klaky (Piráti, TOP09), s níž šly do ‚kočkopsího‘ holportu další strany jenom pro to, aby se podařilo vyšachovat Babiše. Což ovšem jako druhotný efekt přináší nevyhnutelnou bezmeznou podporu všemu, co z centrály EU přichází. Z toho až mrazí. Je víc vítězství v krajských volbách, než zachování normálního světa?

Covidová čísla vypadají děsivě, ale co je za nimi? Tak trochu ze samoudavačství se nyní může kát veřejnoprávní ČT24. Ta v reakci na zprávy o onemocnění amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho následný negativní covid-test reagovala tak, že to nemusí vůbec nic znamenat, protože testy jsou ze 40 procent chybové. Může to tedy také znamenat, že až 40 procent pozitivně testovaných (nikoliv nemocných, neznamená to ve většině případů totéž) je evidováno nesprávně a skutečná čísla jsou úplně jiná. K tomu ještě výzvy ministra zdravotnictví k množícím se odpůrcům opatření ze strany odborníků, aby se zdrželi svých vyjádření a další věci, které nemá smysl rozvádět, ale ve svém okolí se s nimi leckdo setkal (pozitivní výsledek i u těch, kteří na testu vůbec nebyli, apod.).

Nikdo dosud nevysvětlil původ COVID-19. A že byl poprvé diagnostikován před rokem v Číně, vůbec neznamená, že se tam poprvé vyskytl. V globálním světě může být všechno úplně jinak. Spíš, než snaha akceptovat NEZBYTNÁ opatření, to vypadá na nepřímé donucení, abychom uvykli systémům nařízení, zákazů a omezení, a příště už neremcali, až bude potřeba pokročit o stupínek dál. Jsme schopni se tomu vůbec bránit?