Pravda o COVID-19 bude asi někde uprostřed

Jak to tak bývá, pravda většinou stojí někde uprostřed. I v případě současné koronavirové krize patrně nemá jednoznačnou pravdu ani strana horlivých zastánců drakonických opatření, ani ti, kteří situaci ignorují. Jenomže, jako vždy, jde hlavně o přístup. A v tom je zřejmě největší kámen úrazu.

Můžeme se přít o to, co bylo hlavním spouštěčem druhé vlny, která, ač očekávaná, naši vládu nachytala v nedbalkách. Dá se to přisuzovat různým aspektům. Bylo před krajskými volbami, dělalo by to zlou krev. Bylo léto, samotní vládní činitelé si chtěli orazit. Anebo jednoduše nebyly známy noty, podle kterých se bude dál hrát. Teď míněno trochu konspiračně, ale i to nemusí být v některých ohledech zcela nemožné. Jak totiž také někde v médiích proskočilo, situace se řeší s epidemiology z Evropské unie…

Ať tak, či onak, stojíme před problémem, jehož řešení, jak se zdá, bude mít na každý pád spíš jenom poražené. Ačkoliv i zde nejde vyloučit, že z celé situace přece jenom někdo vytěží. Jestli ho to ale bude těšit, to je jiná.

Mezi laiky i odborníky jde o zcela protipólný střet názorů. Takže se dá očekávat, že pokud by se oba pohledy ‚zprůměrovaly‘, začneme se pomalu blížit realitě. Jenomže to by se muselo ke všemu přistupovat se zdravým rozumem. Každá akce totiž zákonitě budí reakci. Lidé se dostávají pod psychický tlak nikoliv samotným vývojem COVID-19, ale jeho interpretací, což je minimálně srovnatelné s nemocí samotnou. Zastrašování přitvrzováním opatření, a když už nezabírají čísla pozitivně testovaných, začíná se ve stále větší míře žonglovat s počty mrtvých. Jako bychom se na trhu bavili o tom, zda vzít raději kilo jablek nebo raději dvě kila švestek.

Nejistota, a to jak zdravotní, tak i sociální, pak vytváří prostor pro spekulace a konspirace, utužuje odpůrce v názoru, že se něco chystá. Přitom možná hlavní problém je v tom, že z různých statistik vychází různá, i zcela odporující si, čísla, navíc vytrhávaná ze souvislostí dalších údajů. A když to nejde jinak, tak Česká televize přichází s výzkumem, že lidé zpochybňující vládní opatření jsou slabší v matematice, rozumějme tedy nejspíš méně inteligentní. Konečně – tento argument se na scéně objevuje vždy, když je potřeba zpochybnit nepohodlný názor, jeho zastánce postavit mimo hru a naznačit, že takový argument není třeba brát do úvahy.

Bohužel, zastrašování a vytváření, ať už záměrně nebo mimoděk, účelových dat – to asi není ta nejlepší cesta. Je to jak ve výchově: Když to nepůjde po dobrém, půjde to po zlém! A kolik z nás, co by děti, to tenkrát přesvědčilo? Sic nám většinou nezbývalo, než se nakonec podvolit, ale názor na věc to nezměnilo. Naopak problém se tím jenom prohloubil. Některá opatření už předem mohou diskvalifikovat jejich účelnost, neboť s pověstnou vaničkou vylijí i dítě a nadělají tak víc škody, než užitku. Jestli je ještě čas hledat nějakou oboustranně akceptovatelnou racionální cestu, je otázka. Už tak je ale nejspíš část napáchaných škod nevratná. A můžou za to svorně obě strany koronavirové fronty!