Projev ke kandidátům do krajských voleb

Ahoooj, všichni!
Mám vás ráda!
Jsem ráda, že tu jste.
Jsem ráda, že jste.

Kdybych tu před vámi na téhle bedně stála před čtyřmi roky, stála by tu před vámi učitelka, která se zrovna chystala na další školní rok. Učitelka a máma, kterou štvalo, co se kolem ní děje a v jakém světě vyrůstají její děti. Učitelka, která s tím chtěla něco udělat. 

I proto se rozhodla kandidovat.

O rok později už by tu před vámi na bedně stála učitelka, která sice byla na kandidátce do poslanecké sněmovny, ale na těžko volitelném místě.

Není to jednoduché. Když opravdu chcete něčeho dosáhnout, stojí vás to spoustu času, spoustu energie, dokonce i spoustu peněz, obvykle vlastních. Ale když to děláte opravdu poctivě a s obrovským nasazením, výsledek se vždycky dostaví. A tak jsem, povětšinou sama, objížděla města a vesnice ve svém kraji, nevynechala jedinou příležitost, jak se ukázat a kde promluvit. Prostě jsem byla vidět. A výsledek se opravdu dostavil. Proč? Protože lidé tohle nasazení ocenili a dokroužkovali mě, učitelku až do poslanecké sněmovny. Žádná holka z plakátu, reálná normální ženská, která si přišla popovídat.

Každá podaná ruka, každý rozdaný leták, každá věta, kterou lidem řeknete tváří v tvář, zvyšuje šanci, že si na vás za volební plentou vzpomenou.

Před rokem by tu před vám na téhle bedně stála už trochu jiná učitelka, trochu jiná poslankyně. Poněkud otlučenější, ale zároveň zkušenější. Ale stále stejně odhodlaná. Co se mezitím odehrálo?

Tým, za který jsem tenkrát kandidovala, nabral jiný směr a vyloučil svého nejvýraznějšího poslance jen za to, že nastavoval zrcadlo a říkal pravdu.

A tak jsme s Václavem založili Trikolóru. Celý rok už zase obrážíme republiku, jezdíme do všech koutů naší vlasti, navštěvujeme města, vesnice, firmy i školy. Mluvíme. Besedujeme. Hájíme. Přesvědčujeme.

S podporou médií hlavního proudu počítat nemůžeme. Ta nás v tom lepším případě nálepkují jako pravicové populisty, v tom horším případě jako extremisty. My víme samozřejmě jaký nesmysl to je, protože Trikolóra je pro úplně normální lidi, pro normální voliče, pro lidi všech možných profesí, pro zaměstnance, pro živnostníky, pro učitele, pro zemědělce, pro seniory i pro studenty. Trikolóra je tu pro všechny, kterým vadí například to, že strana, kterou dosud volili, opustila principy, na kterých byla kdysi založena a které jsme se my 2 snažili bytostně hájit.

Jsou to, pro některé, možná banality, co Trikolóra říká. Normální je pracovat, ne čerpat. Rodinu tvoří maminka, tatínek a děti. Existují jen dvě pohlaví. Nejdříve se musíme postarat o svoji rodinu, obec, o svoji vlast, teprve pak můžeme pomáhat druhým. O našich věcech se má rozhodovat v České republice, a ne v Bruselu nebo Berlíně. Trikolóra chce suverénní Českou republiku.

Suma sumárum: Bráníme normální svět!

A řeknu to ještě jednou a hodně nahlas, aby to slyšeli úplně všichni: Trikolóra brání normální svět!

Teď jsou před námi krajské volby. Máme spoustu výhrad k existenci krajů i k jejich fungování. Víme, že je potřeba rozbít krajská kmotrovská bratrstva tradičních stran. Ale jestli chceme něco změnit, musíme pro to TAKY NĚCO udělat! Musíme si to odpracovat.

A tak tu dnes před vámi na bedně stojí učitelka a poslankyně, která ve svém Olomouckém kraji kandiduje na hejtmanku. A spolu se mnou tu stojí další kandidáti a kandidátky ze všech krajů naší republiky.

V politice ale nestačí, že máte pravdu. O té své pravdě ještě musíte přesvědčit druhé. A stejně tak v politice nestačí, že si myslíte, že jste nejlepší. O tom, že jste nejlepší a že stojí za to dát vám hlas, musíte, přesněji musíme, přesvědčit ostatní.

A tak vás všechny volám. Pojďte pro to něco udělat! Pojďte napnout všechny síly pro úspěch Trikolóry. Musí nás být vidět. Musí nás být slyšet. Musíme jezdit, musíme mluvit, musíme přesvědčovat. V každém městě, v každé obci. Média nám moc nepomohou, a tak si musíme pomoct sami.

Co říct závěrem…

Hledáte-li pomocnou ruku, podívejte se na konec své vlastní paže a až se zítra ráno probudíte, vyhrňte si rukávy a pusťte se do práce. Nikdo jiný to za vás neudělá, žádný spasitel ani zázračný recept na úspěch neexistuje. Jen dřina a pot. Tímhle se řídím v politice i v životě a budu to tak dělat i dál.

A ještě přidám jednu myšlenku Mahátma Gándhího: „Nejdřív tě budou ignorovat. Pak se ti budou smát. Pak proti tobě budou bojovat. Potom zvítězíš.“