Průzkumy jsou zbytečné, pokud má politik kuráž vyrazit mezi lidi

O moudrých vládcích se říká, že z času na čas vyrazili inkognito mezi lid, aby slyšeli, co si skutečně myslí. Bez příkras i obav z toho, že se svojí upřímností přijdou u svého pána v nelibost. Ti prozíraví si vzali z hlasu lidu ponaučení, panovníkům méně přístupným mohl být vox populi spíš na obtíž. Propříště už raději zůstali ve svých komnatách, v područí rádců, kteří jim nakukali, co bylo potřeba, možná také, co potřebovali pro své zájmy oni sami.

Platilo to tehdy, platí to i dnes. Vědí dnešní političtí šíbři skutečně, co vlastně obyčejní plebejci chtějí a co si myslí? Žádné průzkumy veřejného mínění, žádné sociologické studie podle zadání. Stačilo by se třeba na chvilku stát ženou, či mužem za pultem. Co by slyšeli? Panenku pro děvčátka, autíčko pro toho našeho klučinu. A hlavně něco do modra, jinak to ten můj puberťák nevezme na sebe. Nemáte něco podobného spíš v holčičích barvách?

Asi není mnoho rodičů, kteří by bránili svým ratolestem být holkou nebo klukem. Z malých slečen vychovávat chladné drsňáky, synkům naopak vnucovat, že být chlapem, jako táta nebo děda, je něco nepatřičného. Gender – negender, opravdický život je úplně o něčem jiném, než projektuje současné sociální inženýrství, jemuž se ovšem dostává mnohem víc prostoru, než odpovídá reálnému stavu povědomí populace.

Je potřeba bojovat s předsudky? Tím, že se budou vnucovat předsudky jiné? Je potřeba plebejskému davu ukázat správnou cestu? I za cenu, že příroda ve skutečnosti zařídila všechno jinak, a tím pádem jde o pouhou snahu poroučet větru dešti? Nechejme kluky si hrát s autíčky a holky s panenkami, nechejme lidem jejich přirozenost, nevnucujme jedněm, co je snad dobré pro druhé. Možná se nám všem uleví!