Rusko, bez Ruska, o Rusku, s Ruskem. Pádové otázky nebo otázky pádu?

3.7. 202193x

Oproti proklamované snaze sjednotit společnost je naopak čím dál víc věcí, které ji rozdělují. A to se týká i dnešního Ruska. Jedni jsou označováni za rusofoby, jiní za ruské šváby. Za správné se přitom pokládá Velkou Rus apriori nenávidět. Málokdo z rusobijců si připouští, že podstatná část těch druhých má pouze střízlivý pohled na věc. Nic víc, nic míň. Je načase přistoupit na to, že slušnost, a to v mezilidských vztazích, stejně jako v těch mezinárodních, je s ostatními vycházet. Bez ohledu na vzájemné sympatie, či antipatie.

Ale abychom byli konkrétní. Vrbětice! Srdceryvná tiskovka 22. dubna odstartovala novou éru vztahů s Ruskem. Vlastně ani ne novou. Pokud si vzpomeneme na odstraňování sochy maršála Koněva pod rouškou noci, či zásadní odhalení ruského vraha s ricinem, který měl za úkol odstranit nepohodlné, jinak ovšem pro svět zcela bezvýznamné, komunální politiky, pak to vše do sebe zapadá. Stůj co stůj je třeba předhodit davu nové rádoby argumenty pro další a další útoky na ruské kotníky. A argumentovat rejdy ruských špiónů? Nedělejme si iluze. Nepochybně u nás operují i špióni spřátelených zemí, kteří nešpiclují zrovna v našem zájmu. Vzpomeňme jenom třeba odposlechy Angely Merkelové CIA v době Obamovy vlády!

Přesto je zřejmé, že pro aktéry je boj s Ruskem otázka života a smrti. Neb samotná čelní představitelka TOP09 Helena Langšádlová vyzývá ke svaté válce s Ruskem, v níž by naše účast měla být otázkou cti. Ale to jenom tak na okraj…

Ve vrbětické šlamastice se ale i po téměř čtvrt roce neobjevilo nic nového, spíš to vypadá na pořádnou blamáž. Před čímž Trikolóra už na samotném začátku varovala, když žádala celou věc nejprve důkladně vyšetřit. Místo toho se opoziční demokraté hnali do oficiálního usnesení o státním terorismu. Ačkoliv i kdyby se skutečně celá věc udála, jak si ‚přejí‘, nesplňovala by pro takové tvrzení charakteristické znaky.

Nicméně záminka pro vyloučení Ruska z tendru na dostavbu Dukovan byla na světě. Další otázkou je proč Rusko vůbec vyřadit. Fráze o bezpečnostním riziku jsou naprosto zavádějící, neboť právě nyní Rusko představilo nejmodernější a zatím nejbezpečnější systém pro výrobu elektřiny z jádra. Nebyla v tom spíš právě obava, že po technologické stránce by ruský dodavatel neměl soupeře? Pokud si přece věřím, z konkurence si hlavu nedělám!

Na pováženou je také reakce mezinárodní diplomacie. Po vrbětickém ‚odhalení‘ jsme zůstali prakticky kůlem v plotě. Zatímco náš tehdy fungl nový ministr zahraničí Jakub Kulhánek vyhlašoval Rusku ultimáta, ostatní země hledaly alibistické důvody, jak z toho vycouvat. Nakonec se náš šéfdiplomat ještě stihl pochlubit, jak v závěrech jednání NATO byla dvakrát citována Česká republika, což lze prý chápat jako výrazná podpora. Vzápětí se ale prezidenti Putin a Biden na svém summitu domluvili na diplomatickém smíru v obsazení velvyslaneckých úřadů v Moskvě a Washingtonu. 

Ale my to nevzdáváme. Naše ministerstvo zahraničí prostřednictvím svého náměstka chce po Rusku za Vrbětice miliardové odškodnění. Znovu bez důkazů. Navíc šéf Národní centrály proti organizovanému zločinu Jiří Mazánek nyní prohlásil, že původní vyšetřovatelé neměli motivaci věc řádně prošetřit. Čím jsou tedy motivováni ti nynější? K tomu ještě lpění na ‚jediné vyšetřovací verzi‘ spíš vypadá, že výsledek je předem daný a je třeba se k němu nějak dopracovat!

Špatné vztahy s kýmkoliv, ne jenom s Ruskem, mohou zemi našeho formátu jedině ublížit. Velký trh si za nás náhradu s přehledem najde a z našeho hrožení pěstičkami mají Rusové nanejvýš legraci. Ovšemže snaha se zavděčit jiným pánům je zřejmě silnější. I když jsme tak akorát za užitečné hlupáky. Sisyfovský boj s Ruskem může pro nás být nakonec skutečně spíš otázkou budoucího pádu, po němž o pomocné ruce bude pravděpodobně nouze.   

Komentáře