Situaci na Ukrajině nelze posuzovat na dálku

Čím vzdálenější od místa dění, tím spravedlivější? Rozhodně to neplatí v jiných případech, stonásobně víc to neplatí ani v případě Ukrajiny. Právě vzdálenost od reality nám nasazuje iluzorní optiku jednoznačné pravdy předkládané tak, aby obhájila oficiálně činěné kroky.

Možná se přirovnání bude zdát až příliš vzdálené, ale v jádru je to totéž: Ať už jde třeba o předpokládaná úložiště jaderného odpadu, či kdysi před lety o zamýšlený americký radar v Brdech. Čím žijí lidé vzdáleněji od konkrétního místa, tím více jsou přesvědčeni, že sami nejlíp ví, co je správné. Jaký by měli ale ti stejní pohled, pokud by jim úložiště jaderného odpadu nebo radar měly stát za humny? Asi by věc viděli diametrálně odlišně!

Boje na Ukrajině sice nejsou totéž, nicméně i zde, s přibývajícími kilometry od centra dění, se mění i optika pohledu. To nám v přímé úměře dává pocit, že jsme s to spravedlivě rozsoudit dobro a zlo, černou a bílou. Ale neklamme sami sebe! Realita může být, a nejspíš také je, složitější a zcela odlišná od toho, co je potřeba předkládat pro určení jednoznačného viníka.

Žijeme v předsudečné předpojatosti, že vše, co je ruské, je zlo, naopak Západ je tím jediným správným místem k životu, k němuž bychom se měli upínat. Těžko říct, do jaké míry to platilo kdysi v dobách vzkvétajícího socialismu, kdy jsme v pohledu na Západ viděli spásu. Nicméně minimálně ze zkušenosti posledních let je zřejmé, že i zde domnělá idylka ztrácí svůj punc a pravomoc rozhodovat si přivlastňuje úzký okruh vyvolených se zištnými zájmy. Neznamená to, že Rusko by bylo z celého dění vyviněno, pouze je třeba odhlédnout od propagandy obhajující vojenské manévry západních armád na Ukrajině proti rozpínavosti Ruska. Nutno objektivně přiznat, že snaha o teritoriální vliv je vlastní všem velmocem, bez ohledu na vnitřní politickou strukturu. Snaha získat kontrolu nad nerostnými zdroji, ekonomikou, případně alespoň disponovat územní převahou je povětšinou to, co stojí ve skutečném pozadí. Ať už je oficiálně obhajována jakkoliv.

A bohužel, my jsme jen pouhými pěšáky, od nichž se očekává loajalita, kteří nakonec do porcování válečné kořisti nebudou mít co mluvit, respektive nebudou ani přizváni. A bylo by to stejné, ať bychom se ocitli na kterékoliv vítězné straně. Což už jsme si v historii několikrát okusili. 

Na svůj názor na ukrajinské dění má samozřejmě každý svaté právo. Ale i když se už celý konflikt zdá blízko, přesto je hodně daleko na to, abychom mu mohli rozumět a udělat si zcela objektivní obrázek. Neboť i v tomto případě se scházejí informace natolik protichůdné, že bez vlastní zkušenosti je nejde jednoznačně vyhodnotit. A tím, že oficiální média opět drží pevnou linii, je o to větší důvod nevěřit všemu, co je nám předestíráno. Toť vše!