Byl by svatý Václav dnes extrémistou? Bohužel, nemohl by se bránit!

Nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave… Svatováclavský chorál, mimo svého liturgické podtextu, bývá také takovým ‚prvním zvoněním‘, že se blíží chvíle, kdy vévoda české země v čele Blanických rytířů vykročí na záchranu nás i budoucích. Alespoň tak se to říká!

Kníže Václav, spíš, než historickou osobností, je symbolem. Patron země, znak státnosti. Co to ale z dnešního pohledu znamená? Význam slov se v průběhu času vyvíjí, mění se jejich smysl i vážnost, liší se také tím, v jaké souvislosti se používají. Podle toho se mění i jejich synonyma a, žel Bohu, i touto cestou se z kladných hrdinů stávají záporňáci a naopak. Z dnešního pohledu by asi dnes nepochodil ani svatý Václav.

Nedají se hodnotit nynější optikou jeho někdejší politická rozhodnutí, s mnohými by se dalo třeba i nesouhlasit, ale nebyli jsme u toho, nemůžeme soudit. Na druhou stranu – byla vedena v zájmu národa. Ač často jako volba mezi menším a větším zlem. Nikoliv mezi dobrým a špatným. Zajisté nezávidění hodná situace.

Vrátíme-li se ale zpět ke svatému Václavu, jako symbolu, pak by nejspíš dnes propadl. Alespoň v progresivistickém pojetí současnosti. Vlastenec? Ba ne, nácek, extrémista, póvl. Křesťan? Co to je? Moderní svět přece má úplně jiné hodnoty. Jediné, co by asi dnes zůstalo bez povšimnutí, je obraz neutěšených rodinných vztahů, které nakonec vyústily v bratrovraždu. Naštěstí ne doslovně, ale i tak – symbolické pro současnou společnost! I to ale může být pro dnešek varovně zdvižený prst.

Nejnižší formou státního zřízení je rodina. V rodinách pak hodně záleží na tom, zda se do vyšší ‚levelu‘ dostanou lidé, jimž záleží na soudržnosti nebo naopak touží, aby jim svět tleskal. Pokud se otázka postaví takto, pak je nutno říct, že Trikolóře je bližší košile, do které člověka rodina oblékne hned po narození, aby nebyl nahý, než sváteční kabát, jenž se dá podle potřeby převlékat a vlastně ani nikdo nemá šanci zjistit, co nosí dotyčný pod ním. Pakliže jsme zváni nácky a extrémisty, jak se to v kontaktní kampani i občas stává, a je-li důvod jediný, že bráníme svět, v němž záleží na rodině a následně státu, který nepokukuje po pozlátku, ale je si vědom, že bez rodin by ani neexistoval, pak budiž. A jestli svatý Václav v tom ‚jede‘ s námi, pak na to můžeme být jenom pyšní!