Hlad po vrcholných funkcích nově vznikající vládní koalice je enormní a nepřehlédnutelný. V některých případech až dětinsky nedočkavý. Příkladem může být ‚prezidentský puč‘ pod vedením předsedy senátu Miloše Vystrčila a jemu přichýlených aktivátorů ústavního článku 66, jenž dává možnost zbavit prezidenta pravomocí. Jen tak mimochodem – vztah k prezidentu Miloši Zemanovi můžeme mít jakýkoliv, přece jenom ale každý má právo onemocnět a každý má zároveň právo se i uzdravit. I předseda senátu, aniž by mu to kdo přál, může také ochuravět. Mělo by snad být prvním krokem jeho odvolání? Po tomto extempore by měl sám nanejvýš požádat a následně být vděčný za případnou funkci velvyslance na Tchaj-wanu!
Nicméně povolební mocenské rejdy nejsou ztělesněné pouze senátním lobby. I když ve Valdštejnském paláci, kde tato instituce sídlí, můžeme ještě chvilku setrvat. Vzpomeňme na nedávné hlasování odmítající prvotní rozhodnutí poslanecké sněmovny ohledně zamrazení platů politiků. Složení horní komory je řekněme ‚prokoaliční‘, výsledek hlasování, jehož se zúčastnilo 68 senátorů (z 81) bylo 57 PROTI zmrazení, PRO hlasovalo pouze 5! A znovu se objevil ten úplně nejstupidnější argument, který ze svých úst vždy někdo při takovém hlasování vypustí: není prý jasné, co by se s takto ušetřenými penězi stalo. Zajímal se naopak někdo ze senátorů, kde se eventuálně na zvýšení platů vezme? A má nějaký řadový zaměstnanec vůbec možnost si sám rozhodnout, jaký chce plat? Kromě jiných – poslanci a senátoři jsou de facto našimi zaměstnanci, jelikož jsou placeni z odvedených daní. Není to tak trochu výsměch těm, jež s žádným navýšením počítat nemůžou, naopak skokově se zvyšující životní náklady pomalu přesahují jejich možnosti?
Samotná budoucí vláda se prezentovala prvním krokem – zřízením tří nových ministerstev. Prý pro to, aby se ušetřilo! Nebo je potřeba nakrmit krky lačné po ‚lizu‘? Přece jenom 8 let v opozici už hrozilo vyhladověním. Mimochodem, ať už můžeme minulým dvěma vládám vyčítat cokoliv, ale po dlouhém čase, kdy volební období končila předčasnými volbami, to přineslo jakous takous stabilitu, i když mnohdy pofiderní. Což se o předchozích vládách, na nichž se strany současné koalice podílely, rozhodně říct nedá.
Takže tři nová ministerstva už máme. Kde budeme šetřit, jak jsme slíbili, dál? Ve svém koaličním plánu nějak výrazné úspory budoucí vláda neplánuje. Spíš spoléhá, že se časem zbaví výdajů za covidová opatření. Je přeci potřeba, aby se trochu zahojili i ti, kteří je k vládním funkcím dotlačili. Ale abychom byli spravedliví. Šetřit se přeci bude. Je v plánu sebrat jízdní výhody seniorům. Samozřejmě – nepřímo je to přiměje, aby zůstali sedět doma, když je tak zlá doba. Ovšem aby zas nebyli tak škodní, tak jim pro jistotu zdražíme i životní náklady na elektřinu, plyn, atd. To se hodí, ne?
Symbolem budoucího vládnutí jsou rejdy Pirátů. Ti se svým čtyřmi(!) zvolenými poslanci pravděpodobně získají víc parlamentních a vládních funkcí, než čítá jejich nezákonně ustavený poslanecký klub. V přepočtu na volební procenta by skončili nenávratně v politickém propadlišti. Přesto chtějí psát noty. Samozřejmě se to dá těžce skousnout, když ještě přednedávnem Ivan Bartoš vykračoval na Hrad se zeptat, jestli ho prezident po volbách pověří sestavováním vlády. Ono to ale v budoucí koalici i jinak nehraje. Už nyní to výrazně vře mezi Piráty a STAN ohledně ‚kroužkování‘ ve volbách. Těžko si představit i vzájemné ideologické souznění mezi stranami a ‚pochopení‘ členských základen jednotlivých stran pro tento holport. Samotná euforie splnění snu o vládnutí asi na dlouho nevystačí!