Velké finále je tady. Teď už jenom zbývá čekat, jak to dopadne!

Je to jak na konci svatého týdne před maturitou: co se nestihlo doteď, už se na poslední chvíli nedožene. Předvolební maratonská trať je v cíli. Něco možná šlo udělat líp, něco jinak, ale teď nemá smysl nad tím laborovat. V sobotu odpoledne se budou rozdávat maturitní vysvědčení…

Samozřejmě, každý by chtěl být ve volbách vítězem. Ale když se znovu vrátíme k onomu školnímu příměru, někdo se na to, aby prošel, namaká víc, než jedničkář, kterému to jde tak nějak všechno samo. Nejsme žádní šprti, ale věříme, že lidé ocení, kvůli čemu jsme vůbec do toho šli. A nejen v boji o mandáty v krajském zastupitelstvu, ale aby bylo také jasné, že s Trikolórou se má počítat i do budoucna. Aby političtí bafuňáři vzali naše hnutí na vědomí, co by rovnocenného soupeře i partnera pro případné dohody.

Říkat předem s kým ano, a s kým rozhodně ne, je jako utrácet peníze, které jsou sice slíbené, ale člověk je nemá ještě v ruce. Taková hra na ‚co by, kdyby‘, i když teprve povolební realita ukáže, kdo, s kým, o čem, pro koho! Opakuje se to po každých volbách, kdy se v kampani nejdřív stranické špičky kasají svojí zásadovostí, a v povolebních vyjednáváních se najde tisíc důvodů, proč je vlastně jediná nejlepší cesta se spolčit s tím nebo oním. Takže za Trikolóru dnes mluvit o nějakých hypotetických koalicích je bezpředmětné, neboť těsně po volbách vyjednávací týmy přepnou do úplně jiného režimu a klidně, bez skrupulí, se zapletou s tím, či oním, i když před tím vzájemně na sobě nenechali nitku suchou. To známe!

A tak, ačkoliv se to lehce říká, ale o to hůř dělá, chce to klid a nohy v teple. Opravdu napínavé to začne být až v sobotu k večeru. Do té doby můžeme jenom doufat. Co by bylo považováno za úspěch, o tom má asi každý jinou představu. Každopádně už nyní je malým vítězstvím, jak se podařilo dát dohromady lidi, kteří do toho šli. Ač většinou do té doby bez jakýchkoliv zkušeností, ovšem s o to větším odhodláním se prát za myšlenky Trikolóry, nechat si třeba i nadávat, ale nevzdat to! Velký dík a klobouk dolů. Takže? Už jenom odpočítávat a věřit, že postupem času přibývající reakce lidí při kontaktní kampani nebyly jenom náš dojem, ale promění se ve skutečné hlasy. Udělali jsme pro to hodně!