Vláda řeší nebo hřeší? Epidemiologická situace otevírá nedozírné možnosti!
Akademická otázka v titulku se nemusí zákonitě vztahovat jenom k vládě, respektive k vládám jiných zemí. Hřešit mohou také všichni, kteří jsou v ‚řešení‘ COVID-19 jakkoliv zainteresovaní. Kdo to je, můžeme jenom spekulovat nebo selektovat podle analyzovaných informací. I oficiální zdroje mnohdy prozradí víc, než by si snad přály nebo předpokládaly.
Epidemiologická situace, ať už je její původ jakýkoliv, totiž nabízí přehršel možností, jak jí využít ve vlastní prospěch, respektive ve prospěch ‚vyšších zájmů‘. O to podivnější je, že na prodlužování nouzového stavu jsou ochotny se podílet i některé opoziční strany. Pokud tak konají s pocitem, že je to správné, připadá to spíš, jako politický diletantismus. Pokud ví víc a podporují tím předem daný cíl, je to ještě horší.
Trikolóra prodloužení nouzového stavu nepodpořila a s jistotou se dá říct, že ho nepodpoří ani v příštím hlasování. Dosud platné mimořádné řízení končí 12. prosince. Vláda se ale netají plánem požádat o prodloužení v maximální možné délce, tedy o dalších 30 dní. Co všechno se za tu dobu podařilo (a podaří) vpasovat do právního řádu, jaké nákupy, budoucí zavazující (a pro naši republiku, potažmo daňové poplatníky nevýhodné) přísliby a změny se během toho času zrealizovaly, to bude možná obrovské překvapení.
Jako zářný příklad může sloužit plán ministra zdravotnictví Blatného na zřízení superúřadu k zavádění nouzového stavu bez nutnosti projednání vládou a parlamentem, možnost sledování obyvatel prostřednictvím mobilního telefonu a kdo ví, co by ještě, jenom tak mimochodem, v pravomocech instituce přistálo. Po interpelaci poslankyně Trikolory Zuzany Majerové Zahradníkové sice premiér Babiš vznik takového úřadu popřel. Ovšem už jen samotný nápad na klidném spaní nepřidá. Už mnohokrát jsme byli svědky toho, že co se původně zdálo jako naprostý nesmysl, se najednou stalo realitou!
Stejné to může být také se zamítnutým návrhem Trikolóry v Poslanecké sněmovně PČR. Ten směřoval k zapracování zákonné pojistky, že očkování proti COVID-19 nebude povinné a jeho odmítnutí nebude následováno dalšími sankcemi a omezováním svobody. Pokud by nová vakcína nepředstavovala žádný problém, neměly by vládní i část opozičních stran důvod tento návrh odmítnout s vědomím, že k této situaci stejně nikdy nedojde. Namísto toho rozdílem JEDINÉHO HLASU toto doplnění neprošlo, a to i díky opoziční TOP09. Jaké měla tato strana, mající poměrově větší zastoupení v Evropském parlamentu (celkově 705 poslanců, z toho TOP09+STAN 3 poslance z 21 za Českou republiku), než u nás (Poslanecká sněmovna PČR má 200 poslanců, z toho 7 TOP09), pohnutky?
Otázek víc přibývá, než aby byly spíš zodpovězeny. Ani vyvracení (opět) ministra zdravotnictví Jana Blatného údajných fake news o škodlivosti nového očkování pro změnu jinou fake news, že vakcína je naprosto bezpečná, i přes to, že neprošla řádným testováním, které jinak trvá v průměru 8 – 16 roků, nepůsobilo příliš věrohodně. A proč farmaceutické firmy dávají od svých produktů ruce pryč a případné dopady negativních účinků ponechávají na zodpovědnosti vlád jednotlivých států?
A kdo ví, na co se přijde s odstupem času? Mohou to být změny nevratné, neboť v nouzovém stavu byly už realizovány, případně závazky natolik problematické, že nebude prakticky šance se z nich vykroutit. Nouzový stav zajisté má svoji oporu v situaci, kdy je potřeba přijímat neprodlená řešení. Není ale možné, aby byl prostředkem pro přijímání rozhodnutí, jež by se stávala potřebným instrumentem pro neomezené možnosti i po jeho skončení. Pakliže je současný nouzový stav opravdu nezbytný…!?
