Vláda růst cen příliš neřeší. Naopak drahota by jí mohla přijít i vhod!

28.4. 202276x

Pro mnohé nepochopitelné, přesto prudký nárůst cen energií a následně také zboží, včetně základních potravin, naše vláda neřeší. Stálému zaklínání výmluvou na ‚Putinovu drahotu‘ sice ještě část společnosti pořád věří, nicméně i kdyby tomu tak bylo, měla by vládní pětikoalice jednat. Proč ale nekoná? Jde o diletantismus, vazalství, či promyšlené kroky s nám neznámým smyslem?

Bohužel, zatímco ostatní evropské státy aktivně hledají cesty, a mnohé potřebné možnosti už našly a zajistily pro sebe ropu i plyn bez skokového nárůstu cen a hrozby dalšího nekontrolovatelného zdražování energií, naše vláda, oblíbenými slovy premiéra Fialy, ‚sleduje signály‘. Na co ale ještě čekat? Nebo snad kabinet spoléhá na to, že budeme přednostně nezištně odměněni za hrdinný boj proti Rusku dostatkem plynu a ropy z kvót západních zemí? To asi ne!

Ruku v ruce s těmito komoditami jde samozřejmě i elektřina. Jak známo, její strmé zdražování s válkou na Ukrajině už nemá vůbec nic společného, neboť tato krize začala být citelná už mnohem dřív, na podzim loňského roku. A o to paradoxněji, že ve výrobě elektřiny jsme naprosto soběstační, navíc přebytky jsme schopni prodávat. Nicméně veškerou produkci dáváme na trh přes burzu v Lipsku, odkud ji pak zpětně distributoři nakupují pro naše domácnosti i firmy. Ovšem už za několikanásobek ceny, za kterou by se dala u nás prodávat přímo, tedy mimo burzovního obchodování. I když obchodovat s elektřinou prostřednictvím burzy není naše povinnost a vláda by měla dostatečné páky na stažení objemu elektřiny pro naši republiku z burzovní licitace, neudělá to. Údajně kvůli minoritním akcionářům, kteří žádají dividendy. Je to v pořádku nebo spíš jenom výmluva, proč to nejde? V jiných zemích k tomuto kroku přistoupili. A nic se nestalo. Tak proč by to nešlo i u nás? Nedalo by se snad s akcionáři dohodnout třeba jenom na tom, že by jim stačily dividendy z úrovně cen před uměle vyvolaným zdražováním?

Naše vláda nemá zajištěny dodávky plynu ani ropy přímo z Ruska. Spoléhá se na dodávky z Německa, které jsou však už několikanásobně dražší, než za kolik Německo z Ruska nakupuje. Kamarád nekamarád, kšeft je kšeft. Je nepochybné, že pokud by došlo ke snížení dodávek, bude chtít Německo primárně pokrýt svoji spotřebu a my budeme doufat, že na nás něco zbude… A vůbec – jak je možné, že Německo se s Ruskem bylo schopné dohodnout? Stejně, jako třeba Rakousko, Maďarsko a další země?

Pokud se na to podíváme v globále, vypadá to, jako by vlastně drahota vládě vyhovovala. Co si jinak myslet například o tom, že ceny pohonných hmot sice začaly nabírat na obrátkách už začátkem března, avšak vláda téměř neznatelné snížení spotřební daně (o 1,50 Kč/l) schválila až od června? Výrazně vyšší ceny prakticky už všeho zvýšenými daňovými odvody celkem pro vládu bezpracně dotují státní rozpočet a vládě tak umožňují pokrývat svoje nápady. Přímá úměra drahoty a přílivu prostředků do státní kasy je nezpochybnitelná. A slova předsedkyně parlamentu Markéty Pekarové Adamové, že stát není od toho, aby se staral o svoje občany, tomu všemu dává jenom korunu. Naopak povinností občana je tak nejspíš postarat se o svoje vládce tím, že z daní, (ať už svých vlastních nebo třeba zvýšeným DPH prostřednictvím obchodníků) naplní státní pokladnu a zajistí tak mimo jiné i jejich vlastní existenci. Tím jeho role skončí, co se s penězi děje ho už nesmí zajímat. A vlastně – asi bychom měli být rádi, že drahota pomáhá rozvíjet vládní kreativitu…      

Komentáře