Volit by měl každý podle vlastní vůle, ne na přání jiných

Kdysi se říkalo, že papír snese všechno. Dnes je k tomu možné doplnit také sociální sítě. I zde se přemílá možné i nemožné. A o to víc je potřeba být ve střehu. Ne vždy se na první pohled pozná, co je realita a co fikce…

Právě jeden status ze sociálních sítí stojí trochu za zamyšlení. Těžko říct, zda se dá věřit, že autor je skutečně ten, kdo je pod příspěvkem prezentován. A už vůbec nejde spoléhat na to, že myšlenka je upřímná nebo lehce manipulativní. O co šlo? Pokud se to dá parafrázovat, byla nastolena výzva, aby všichni 70+ nevolili podle vlastní vůle, ale tak, jak by si to přály jejich děti, respektive vnoučata. Jde přece o jejich budoucnost. Lidé v seniorském věku snad už nemají nárok projevit přání, jak by chtěli žít? Trochu to připomíná kampaň ODS ‚Přemluv bábu’ z roku 2010, kdy v nechvalně známém klipu nabádali herci Martha Issová a Jiří Mádl k tomu, aby mladí zajeli za svými zabedněnými prarodiči a poučili je, jak správně volit. A co víc, vybaví se taky vzpomínka na špalír pionýrů před volebními místnostmi před rokem 1989, kdy s kytičkou v ruce děkovali příchozím, že volí jejich budoucnost. Ačkoliv nebylo příliš na vybranou…

Volit pro někoho je sice na první pohled chvályhodné. Ale myslí TEN NĚKDO u volební urny také na toho, který by se rozhodl svůj hlas obětovat pro obecné dobro? Ano, tato otázka zní trochu sobecky. Zkusme si každý sám, třeba i jen v duchu, na ni odpovědět. Rozhodovat by se měl každý sám za sebe. Každý jste se jistě v životě setkal s tím, když někdo jiný vám vnucoval svoje dobro. Nepochybně to myslel v dobrém, ale rozhodně to neznamená, že cizí dobro je zároveň tím nejlepším i pro všechny ostatní. Proto i vzdání se svého názoru ve prospěch jiné skupiny společnosti nemusí být výhrou. Třeba i proto, že například mnozí z dnešních voličů Pirátů vbrzku prozře, po bezstarostném mládí přijdou existenční problémy běžného života, a prvotní volba, která se zdála ještě nedávno ideální, se stane pomyslným nožem v zádech. I díky tomu, že generace životně zkušenějších se vzdá své svobodné volby. Budou potom všichni šťastnější?

Lidé v každé fázi života mají svoje potřeby, svoje priority a koneckonců i svoje šrámy nebo naopak vítězství. Každý sám ví nejlíp, co je pro něho dobré a co špatné. A podle toho se sám rozhoduje. Ze své vůle, nikoliv na přání jiných. To mějme na paměti. Ne nadarmo se říká – za dobrotu na žebrotu! Cesta do pekla je totiž dlážděná těmi nejlepšími úmysly!