Vyhrocení Ukrajinsko-Ruského konfliktu
Současná situace na Ukrajině připomíná postsovětské Rusko za doby vlády prezidenta Jelcina, kdy státní moc neměla pod kontrolou celou zemi a každý, kdo měl dohled nad vojenským materiálem, s ním také vesele obchodoval.
Musíme se vrátit do doby Euromajdanu, to znamená do roku 2014, kdy po této barevné revoluci došlo na Ukrajině k destabilizaci státní moci. Po svrhnutí tehdejšího prezidenta Janukoviče byl ve „svobodných“ volbách zvolen prezident Porošenko, který je v současné době na Ukrajině vyšetřován kvůli podezření z vlastizrady a z financování terorizmu. Hrozí mu až 15 let odnětí svobody. Nevím, jak má na Ukrajině moc pod kontrolou současný prezident Zelenskyj, ale podle informací z tisku jednotlivé části Ukrajiny ovládají oligarchové se svými soukromými armádami a podle poslance Bašty (SPD), podobně i různé politické strany vládnou svými malými ozbrojenými jednotkami. Ukrajina je mocensky rozdělena, v roce 2014 odtrhla oblast Doněcka a Luhanska, kde je situace velmi podobná.
Nevím, zda vláda České republiky, která se dnes rozhodla na Ukrajinu dodat 4006 kusů dělostřelecké munice ráže 152 mm, vzala výše popsané skutečnosti v potaz. V případě, že by byla tato munice použita ve vojenském konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem, nejedná se ze strany České republiky o vhodný dar. Nejde totiž o obranou munici (jak případný konflikt deklaruje NATO a EU), ale prioritně o munici útočnou. Mimo výše popsané by zcela určitě nebylo vhodné, aby se tato munice dostala do rukou jedné ze soukromých polovojenských jednotek oligarchů. V horším případě kdyby došlo k přeprodání této munice do některého ze světových válečných konfliktů.
Dále ministryně obrany České republiky prohlásila, že zatím Česká republika nebyla požádána o personální pomoc. Paní Černochová by ráda nabídla naše vojáky do tohoto hrotícího se konfliktu, který není naším bojem, ale politickým a ekonomickým projektem jiných zemí. Pokud se budeme chtít v tomto konfliktu více angažovat, podobně jako v Afghánistánu, Iráku, případně jako v dnešních dnech na misi v Mali, budou s nevětší pravděpodobností ztráty na naší živé bojové síle několikanásobně větší. V Ukrajinsko-Ruském konfliktu se nebude jednat o partyzánskou válku s občasnými přestřelkami, ale frontovou konvenční válku s mnoha obětmi, jak vojenskými, tak i civilními.
Česká republika se opět slepě žene do problému, jak si ještě více zhoršit už tak špatné vztahy s Ruskem. USA a Velká Británie letecky zásobují Ukrajinu stovkami tun zbraní. Země jako Francie a Německo se distancovaly od EU a vyjednávají s Ruskem samostatně. Proč asi? Připomíná to situaci po vrbětické kauze, kdy jsme jako jediní v EU vyhostili celou Ruskou diplomacii a totálně zdevastovali obchodní vztahy s Ruskem. Naše vláda by si měla uvědomit, že tímto rozhodnutím se vystavuje nebezpečí, kdy sama se bude muset zodpovídat. Z podpory stran válečného konfliktu, které v konečném výsledku budou označeny za podněcovatele. Tudíž naše vláda za jejich podporovatele.
