Ševčík: Vláda upřednostňuje zájmy jiných před zájmy českých domácností a firem
Podle nově zvoleného děkana Národohospodářské fakulty VŠE Praha Miroslava Ševčíka ohrožuje vysoká inflace desetitisíce českých domácností a tisíce českých firem. „Nebezpečí pro ČR tkví v tom, že nejméně do podzimu roku 2022 bude míra inflace stoupat. Vysoká cenová hladina zůstane i pro příští roky limitujícím faktorem vývoje české ekonomiky,“ říká Ševčík v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz s tím, že doufá, že si nová bankovní rada ČNB uvědomí, že v současné situaci lze jen těžko snižovat tempo růstu míry inflace standardními měnově-politickými nástroji. „Jsem proti dalšímu zvyšování úrokových sazeb bez toho, aby se udělaly systémové změny,“ dodává Ševčík, který upozornil také na to, že v případě úrokové sazby došlo ke zvýšení o 2 800 procent.
Patříte k těm pravicovým ekonomům, kteří velmi hlasitě kritizují kabinet za přístup k boji proti stále rostoucí inflaci. Proč podle vás vláda těmto apelům nenaslouchá? Nechce nebo jsou ministři přesvědčeni o tom, že jejich recept je lepší?
Inflace je principiálně vždy měnově-politickým problémem. Stávající relativně vysoká míra inflace má ale i následující příčiny. Růst inflace v ČR, ale i v jiných zemích EU, je mimo jiné zapříčiněn již více než dekádu trvajícím kvantitativním uvolňováním peněz, které je realizováno ECB, kdy například od začátku roku 2020 do konce roku 2021 došlo téměř k zdvojnásobení aktiv ECB. Většina zemí EU realizuje dlouhodobě nezodpovědnou expanzivní fiskální politiku. Pokračuje tak cesta do dluhové propasti většiny evropských ale i světových ekonomických velmocí (USA, Japonsko, Austrálie, Kanada). Dochází k růstu absolutního zadlužení, které je vyjádřeno nominálním růstem vnitřního dluhu (z EU je absolutně nejzadluženější ekonomikou Francie). Začíná docházet k monetizaci dluhů veřejného sektoru.
Další významné faktory ovlivňující nejvyšší míru inflace za posledních 30 let jsou následující. Green Deal – sociálně-inženýrský program stávajícího politického establishmentu tzv. Bruselských elit přicházející ideologicky převážně z Německa, který slavný německý ekonom H. W. Sinn označil za největší centrální plán od druhé světové války (mimo jiné překonávající ve svém rozsahu i éru socialismu, jako příklad lze uvést vydávání emisních povolenek jako nástroje, který slouží v podstatě ke spekulacím). Dál jde o covidismus spojený s nesmyslnými lockdownovými opatřeními a válku na Ukrajině spojenou s neracionálně uvalovanými sankcemi vůči Rusku, které v konečném důsledku nejvíce oslabují domácnosti, firmy, ale i státy těch zemí (entit), které sankce vyhlašují. Nezodpovědným chováním politiků a centrálních bankéřů se tak vytváří podmínky pro dvoucifernou míru inflace, která je povětšinou považována za vysoce destruktivní pro celou ekonomiku, a která se negativně dotýká jak domácností, tak i firem.
Nebezpečí pro ČR tkví v tom, že nejméně do podzimu roku 2022 bude míra inflace stoupat. Vysoká cenová hladina zůstane i pro příští roky limitujícím faktorem vývoje české ekonomiky. Významné nebezpečí představuje v současnosti především i růst indexu cen výrobců. Vysoká dynamika růstu výrobních cen se s určitým časovým zpožděním projeví dalším růstem cen spotřebního zboží a služeb. Zároveň se projevuje nedostatkovost některých surovin, polotovarů a zboží, což již významným způsobem narušuje dodavatelsko-odběratelské vztahy, a to v ekonomice můžeme spojovat především s dalším růstem cen. Jedná se o návrat do nedostatkové ekonomiky před obdobím transformace ČR.
Při srovnávání inflace u nás a v zemích EU si musíme dát pozor také na rozdílné složení HICP (Harmonizovaný index spotřebních cen), který je vykazován v rámci EU, od složení CPI v ČR. Z toho důvodu vychází inflace dle CPI v ČR vyšší než dle HICP. HICP nezahrnuje mimo jiné náklady spojené s imputovaným nájemným. Některé země EU tlumí cenový nárůst zásahy státu do cenotvorby a narušují tak základní funkci ceny jako nositele informace jak pro spotřebitele, tak pro firmy a veřejný sektor.
Léčba inflací rychlým zvyšováním úrokových sazeb je podle některých komentátorů díky personální obměně bankovní rady ČNB minulostí. Jste stejného názoru i vy?
Doufám, že v této záležitosti začne bankovní ráda, doplněná o akademické pracovníky Národohospodářské fakulty VŠE v Praze (doc. Zamrazilová a dr. Kubelková), vážit na lékárnických vahách a uvědomí si, že v současné situaci lze jen těžko snižovat tempo růstu míry inflace standardními měnově-politickými nástroji. Připomínám, že základní 2T REPO sazba byla ještě 23. 6. 2021 ve výši 0,25 %. V současné době je zvýšení základní úrokové sazby na 7 % p. a. (28 násobně), pro lepší pochopení došlo ke zvýšení o 2 800 %. Jsem proti dalšímu zvyšování úrokových sazeb bez toho, aby se udělaly systémové změny – zastavení kvantitativního uvolňování peněz, prováděným především ECB, omezení expanzivní fiskální politiky nejzadluženějších eurounijních zemí (Itálie, Francie, Španělska, Portugalska, ale i dalších), zrušení Green Dealu, zastavení nefunkčních opatření v souvislosti s Covidismem atd. Bez těchto změn další zvyšování úrokových měr nepovede k úspěšnému boji proti inflaci, ale naopak cenová hladina zůstane vysoká a může i v dalším období růst.
Řadu domácnosti děsí představa, že splátka jejich hypotéky se může dříve nebo později ocitnout na dvojnásobku, možná i na vyšší částce. Domácnostem tedy hrozí, že nebudou mít uzavřené hypotéky jak splácet. Co s tím?
Hypotéky se již v současné době staly možností financování bydlení pouze pro vyvolené z nejvyšších příjmových skupin. Vedle zvyšujících se základních úrokových sazeb, od kterých se odvozují i úrokové sazby u hypoték, došlo i k zpřísnění dalších podmínek poskytování hypotečních úvěrů ze strany ČNB. Tyto podmínky pak musely do svých smluv promítnout i banky, které hypoteční úvěry poskytují. Může se stát, že řada domácností nebude schopna splácet zvyšující se měsíční částky hypoték a, pokud nedojde k dohodě s bankou, může o svou nemovitost i přijít. Není vyloučeno, že na tuto situaci čekají některé zahraniční firmy, které budou mít snahu dostat se relativně levně k těmto nemovitostem. Za stávající legislativní situace se bude jen těžko hledat nějaké lidsky přívětivé řešení. Jedním z nich může být dohoda dlužníka s financující bankou o zachování výše splátek a prodloužení doby splatnosti hypotečního úvěru. Toto řešení má své meze v tom, že mnohdy délka splácení trvá až do odchodu dlužníka do důchodu. A z důchodu splácet hypotéku bude pro většinu nereálné. Teoretické řešení je i převodu stávajících hypoték na mezigenerační hypotéky, s čímž však mnozí potomci nemusí souhlasit. Nelze vyloučit, že budoucí situace bude provázena mnohými osobními lidskými tragédiemi.
Ten, o kterém se zatím mluví jen málo, je český průmysl. Řada firem již teď s obavami hledí do budoucnosti s tím, že růst cen energií, úrokových sazeb i zcela narušené dodavatelské řetězce mohou způsobit velmi rychle krach mnoha dosud silných a úspěšných firem. Jak velký problém to může být pro českou ekonomiku?
Bude to velmi individuální. Ti podnikatelé a ty firmy, které používají cizí zdroje, tzn. úvěry, ke svému podnikání, musí počítat s tím, že úrokové zatížení se jim zvýší z 1-2 % na až 7-12 % p. a. Když k tomu připočítáme dramatický růst cen energií, dalších surovin a subdodávek nemusí to řada firem ustát. Pak také klesají motivace k podnikatelské činnosti. Sám jsem již víc jak 25 let předsedou představenstva několika společností, které nepřetržitě vykazují zisk a platí daně. V našich areálech sídlí desítky firem, z nichž více jak polovina začíná mít vážné existenční problémy. Protože vláda se věnuje více záležitostem jiných států, eurokratickým strukturám a svým vnitřním problémům, než vytváření životaschopných podmínek pro české občany a firmy, bude následující období pro většinu z nás, kteří nejsme placeni zahraničními mocnostmi, velmi složitá. Tato vláda je se svými dosavadními, převážně politicky orientovanými opatřeními, v ekonomické oblasti dramaticky nejhorší vládou od počátku transformace. Bohužel místo řešení problémů vlastního národa slouží zájmům cizích mocností.
Vrátím se ještě k vašemu jmenování děkanem Národohospodářské fakulty VŠE v Praze. Očekával jste, že bude doprovázet tak velký mediální zájem?
Neočekával jsem takovou kampaň proti mému jmenování. Byl jsem zvolen ve svobodných volbách, získal jsem hlasy od všech členů akademického senátu Národohospodářské fakulty VŠE v Praze, a to jak od studentů, tak i od akademických pracovníků. Tito členové senátu byli zvoleni ve svobodných volbách členů akademické obce. Nebyl tedy žádný důvod k napadání mé volby, a tím méně důvod k napadání mého jmenování děkanem. Všechny podmínky byly splněny. To, že se do některých nedemokratických ataků zapojili i politici, jako například lživým tvrzením paní ministryně Langšádlová či senátor Láska či hulvátský starosta z Řeporyjí, je smutné, ale je to vypovídající o jejich úrovni.
Proč jste se podle vás stal terčem tak intenzivní kritiky? Vadí snad někomu vaše názory nebo vy jako osobnost?
Neočekával jsem tak hrubý, sprostý, lživý, dezinformační a manipulační atak ze strany webu Seznam Zprávy a jeho redaktora Ondřeje Koutníka, který svým stylem připomíná psaní článků v 80. letech Kojzarem v Rudém Právu. Koutníka, Procházkovou v Respektu, Moláčka v Deníku N a Zuzanu Černou v pořadu Fridrichové 168 hodin v ČT (považuji za jedny z největších kreatur žurnalistické profese). Koutník mě sleduje bedlivěji, než to dělala STB v 80. letech minulého století. Asi je dobře zaplacený Seznamem.
Ano, všem těmto a některým dalším vadí moje názory. Do útoků proti mé osobě se zapojil mimo jiné lživou kampaní jakýsi Adam Blišťan, který napsal zcela nesmyslnou petici, plnou gramatických chyb, proti mému demokratickému zvolení děkanem NF VŠE. Poté se ukázalo, že je úzce napojen na stranu TOP09, za kterou je jeho matka starostkou v Jeseníku. A víme, že TOP09 je eurohujerská strana, tím pádem může těžko souhlasit s mým kritickým postojem k prolobované a nedemokratické EU. Vůbec je nepochopitelné, jak někdo může protestovat proti výsledkům řádných voleb a nesouhlasit s volbou. Samotný text svědčí o úrovni myšlení těchto pseudodemokratů, kteří si asi fungování demokracie představují jako autokracii, kde se bude rozhodovat na základě jejich subjektivní „pravdy“.
Vadí jim moje názory, vadí jim i stovky reakcí lidí, které se na jejich webových stránkách ohradili proti útoku na moji osobu. Proto tato vyjádření nechali mazat, aby nebylo vidět, že lidé spíše podporují mě než výmysly Koutníka. Ten se snažil zapojit do kampaně proti mé osobě i studenty. Z naší fakulty našel jednoho, který si chodí pro rady k řeporyjskému starostovi Pavlovi Novotnému, což sám přiznal v jednom ze svých televizních vystoupení. Už to svědčí o jeho úrovni. Připomíná mi svazácké funkcionáře z 80. let, kteří na mně na různých úrovních práskali to, že jsem neučil standardní marxistické teorie, ale naopak jsem studenty seznamoval se západními liberálními ekonomickými přístupy. Tehdy asi chtěli docílit mého vyhození ze zaměstnání. To se jim nepodařilo, naopak mě studenti na sklonku roku 1989 navrhli do funkce rektora.
Podobné udavačství na mou osobu požadoval po studentech jeden z členů akademického senátu VŠE, ale z jiné fakulty než Národohospodářské, který vyzýval všechny studenty, že k mé osobě: „bohužel ne vše je dostatečně podložené, tedy se s tím i špatně pracuje…takže teď chceme využít sílu sociálních sítí a vyzvat Vás všechny, abyste se na nás obrátili, pokud víte o něčem kontroverzním, co jste reálně zažili nebo to lze doložit. Klidně zaručím i anonymitu.“ Toto už nepřipomíná 80. léta, možná se to spíše blíží činnosti prověrkových komisí v 70. letech minulého století, ale po přečtení této zprávy na sociálních sítích mě pár lidí říkalo, že něco podobného se zažívalo spíše v 50. letech 20. století. Hodnocení ponechám na Vás, čtenářích.
S čím vstupujete do své nové funkce? Co od vašeho nástupu mohou očekávat vaši spolupracovníci a studenti?
Pro mě to tak nová funkce nebude. Děkana Národohospodářské fakulty VŠE jsem dělal už v letech 2010-2018. Chtěl bych navázat na toto období, kdy se v hodnocení ekonomických fakult v ČR Národohospodářská fakulta umístila vždy nejhůře na 2. místě. Spolupracovníci ode mě mohou očekávat názorovou svobodu při výuce a udržení přátelské atmosféry na fakultě. To ovšem neznamená, že budou změkčována pravidla např. pro získání vědecko-pedagogických titulů (doc., prof., PhD.). Naše akademické pracovníky se budu snažit motivovat k tomu, aby se snažili vést studenty k názorové pluralitě a ke kritickému myšlení, včetně vedení diskuzí, které se někomu mohou zdát politicky nekorektní. Pro lepší pochopení chci zdůraznit, že tzv. politická korektnost vede k tomu, že se některá témata nediskutují a vlastně tím pádem i netolerují. Já se naopak budu snažit o zachování všech atributů akademických svobod.
Rozhovor vyšel na portálu Parlamentní Listy ZDE.
